Vstávání ve čtyři ráno není pro člověka zrovna sen. Tedy – pokud zrovna nesníte o tom, jak vám zvoní budík. Ale když jde o celostátní kolo Dějepisné olympiády, prostě se vstát musí. Sbalí se svačina, nervy a oblíbená propiska – a vyráží se na nádraží, kde mám sraz s paní učitelkou. Nasedáme do vlaku a vyrážíme směr Hradec Králové.

Na slavnostním zahájení se sešli fanoušci historie z celé republiky – samí chytří a naštěstí i stejně nervózní soutěžící. Mezi těmi všemi “mozky” jsem si zpočátku připadala trochu ztracená, ale brzy jsem zjistila, že nejsem sama. A to bylo úžasné! Najednou jsme nebyli „ti divní“, ale parta děcek, kteří si rozumí.

Pak přišel na řadu písemný test. Dlouhý, důkladný a občas i trochu záludný. Některé otázky mě donutily přemýšlet, jestli bych se neměla raději věnovat něčemu jinému. Ale zvládla jsem to. Tedy… alespoň jsem doufala. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem nezačala panikařit už u druhé podotázky, než abych se trápila správností svých odpovědí.

Večer nás čekala odborná přednáška s názvem „Je mi špatně, kam půjdu? (Včera, dnes, a zítra)“. I když jsem přesně nevěděla, co očekávat, velmi mě překvapila – byla poutavá, místy humorná, místy vážná, ale celkově nesmírně zajímavá. Jsem ráda, že jsem měla možnost se jí zúčastnit.

Druhý den byl oproti prvnímu o poznání náročnější. Důvod? Obhajoby našich písemných prací. Prezentovala jsem svou práci porotě, která se na první pohled zdála přísná, ale nakonec byla celkem přívětivá. Nejprve jsem mluvila já, pak přišly na řadu jejich otázky, většinou pořádně záludné. I to jsem ale zvládla – dokonce bez většího kolapsu nebo výpadku paměti, což považuji za svůj největší úspěch celého dvoudenního maratonu.

Po obhajobách jsme si odpočinuli v Zahradě léčivých rostlin Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy. Vůně bylinek, nádherné rozárium a zajímavý výklad nás dokonale uklidnily.

A pak přišlo vyhlášení výsledků. Upřímně – nečekala jsem žádné vysoké umístění, a když zaznělo mé jméno u děleného druhého místa, nevěděla jsem, jestli se mám začít  smát, divit nebo ptát, jestli nedošlo k omylu. Nedošlo. Ať už to tak dopadlo díky čemukoliv, jsem ráda, že jsem si to celé neodpískala hned po přečtení první otázky před několika měsíci ve školním kole. Protože i když mě to stálo spoustu času, úsilí a nervů, rozhodně to stálo za to.

A co si tedy z Hradce Králové odnáším? Nejen diplom, ale hlavně nové znalosti, zkušenosti, přátelství a historky, které jednou budu vyprávět.

Na závěr bych ráda poděkovala paní učitelce Jeřábkové za pomoc s tvorbou práce a doprovod během celé soutěže. Dík patří také všem, kteří mě podporovali, věřili mi nebo si mou práci alespoň přečetli – bez vás bych to zvládla mnohem hůř… a s větším množstvím čokolády na uklidnění.

Hana Brychtová
2. místo v celostátním kole Olympiády z dějepisu
ZŠ MUDr. Emílie Lukášové a Klegova, Ostrava-Hrabůvka