Počátkem března (4. – 8. 3. 2019) zrealizovala naše škola každoroční LSVK. Letos se uskutečnil v Jeseníkách, konkrétně v areálu Dolní Morava. Pobyt byl zajištěn v horském hotelu Morava. Celý lyžařský a snowboardový výcvikový kurz organizačně zajistil Mgr. Roman Olša.

Akce se zúčastnilo 33 žáků, 3 instruktoři a 2 učitelé, kteří tvořili technické zázemí: pan učitel Fešárek jako zdravotník, pan učitel Andrys jako vychovatel pečující o žáky v jejich volném čase.

Po příjezdu do hotelu se žáci rozdělili do tří samostatných výukových skupin. Dvě skupiny tvořily lyžařská družstva, jedna skupina družstvo snowborďáků. Výuka lyžování pak probíhala na sjezdových svazích areálu Dolní Morava.

Režim dne byl jako každý rok i letos stereotypní. V 07.30 hod. ráno budíček, 08.00 hod. snídaně, po snídani na pokoj, obléci se do lyžařského a ve 08.45 tradá na svah. Na svahu se skupiny zdržely tak, aby byly na oběd zpět. Následovala hodina poledního klidu a opět odpolední výuka na svahu. Přibližně od 16.30 hod. do 18.00 hod. trávili žáci své osobní volno na pokojích a po večeři si jednotlivá družstva připravila pro ostatní spolubydlící zábavný program, který probíhal ve společenské místnosti. Ještě předtím jsme si však vyslechli rekapitulaci právě uplynulého dne, nezbytné aktuální připomínky a denní rozkaz na nový den.

Takto to probíhalo každý den s výjimkou středy.

Jak známo, středa je zpravidla 3. den pobytu a odpoledne třetího dne by měl být realizován odpočinkový program. Jako každý rok i letos se žáci rozdělili na 2 skupiny: jedna skupina směřovala do nedalekého hotelu na bowling, druhá, méně početná, do welness hotelu Sport na bazénové hrátky. Strávivše takto příjemně odpoledne jsme se vrátili do hotelu, kde plavci promptně zjistili, že je k večeři čekají buchtičky s krémem, na které velká většina z nich nemá chuť. A proto následovala ještě jedna vycházka, tentokrát do místní pizzerie.

Mezitím se ovšem vrátili bowlingáři. Asi 3 z nich zjistili, že je k večeři čekají buchtičky s krémem, na které nemají chuť. I následovala druhá trestná výprava do místní pizzerie.

Při večeři zjistil i zbytek osazenstva (ti, kteří nečtou nebo čtou velmi málo), že je k večeři čekají buchtičky s krémem. Domníváte-li se, že se uskutečnila i třetí výprava do místní pizzerie, nemýlíte se.

Zbytek pobytu však již proběhl hladce, na závěr LSVK byli vyhodnoceni nejlepší lyžaři, nejlepší skokani (ti, kteří se na lyžích nebo na snowbordu nejvíce naučili), kurzisté s nejlepšími výsledky v úklidu pokojů i v dalších disciplínách.

Všem se pobyt líbil, nikomu se nechtělo domů a všichni se těší na další rok.

Mgr. Dan Fešárek

Prohlédněte si fotografie.

A jak na letošní lyžák vzpomínají ti hlavní účastníci…?

Lucka:

Letos v březnu jsme jeli na lyžařský výcvik na Dolní Moravu. Jeli jsme autobusem a cesta trvala přibližně 2,5 hodiny. Byla jsem na pokoji s Luckou a Maruškou. Strašně hodně jsme se nasmály. Každý den jsme měli dopolední a odpolední lyžování. Ve středu jsme si mohli vybrat jiný program, byl na výběr bazén nebo bowling. Mezi dopoledním a odpoledním lyžováním byl oběd a odpolední klid. Snídaně byly pestré, obědy sladké i slané a večeře byly vždy teplé. Na každý večer byl připraven večerní program od jiného družstva. Asi nejvíce se nám líbila známá “Partička”, kterou nám představili páni učitelé. Lyžák se mi moc líbil a příští rok bych chtěla jet určitě znova.

Natálie:

Lyžák jsem si moc užila a chtěla bych tam jet příště znova. Konečně jsem se pořádně naučila jezdit na snowboardu – díky panu Trnkovi. Lucka a ostatní snowboarďáci měli pevné nervy. Kdyby nebylo Lucky Adamovské, jezdit bych se asi ani nenaučila, protože jsem se bála dělat obloučky. Teď už to umím – jen díky nim! Zažila jsem tam dobré počasí a dobrý kolektiv.

Magdaléna:

Lyžák jsem si užila. Bylo to super. Lyžovalo se bezvadně, až na některé, kteří kolem nás lyžovali hodně rychle, takže tam bylo hodně srážek. Byla jsem u pana učitele Olši, takže jsem se naučila víc, než jsem uměla. Teď lituju toho, že jsem nejela i minulý rok. Příští rok pojedu určitě zase. Moc jsem si to užila.

Vanesa:

Na lyžáku jsem byla letos úplně poprvé. Bylo to moc fajn a hlavně úžasná příležitost, jak se více seznámit s lidmi, kteří chodí na stejnou školu. V autobuse bylo plno zpěvu a nadšení. Na svahu to bylo fajn, jen jsem byla na snowboardu, kde bylo výrazně méně lidí než na lyžích. I tak jsem si to moc užila. Sjezdovky byly skvělé, velké a hlavně těch pádů co tam bylo… Ochota pánů učitelů byla velká a byla s nimi sranda. Na hotelu jsme se vůbec nenudili. Vždy o nás bylo postaráno. Jídlo tam bylo taky moc dobré.  Večery byly plné programu. „Partička s učiteli“ byla stejně nejlepší. Většinu času jsme ale strávili na pokojích hraním her a povídáním si. K letošnímu lyžáku nemám co dodat – opravdu nejlepší školní zážitek, který se kdy stal! Příští rok bych chtěla jet znovu! Díky lyžáku se spolu všichni více bavíme a hlavně umíme na lyžích či snowboardu. Děkuji Vám.

Lucka:

Tento rok byl lyžák super, naučila jsem se spoustu věcí. Večerní programy byly nejlepší z celého dne. Jídlo bylo dobré a jízda v autobusu taky. Nejlepší bylo to, že jsme jezdili lanovkou a mohli si cestou na sjezdovku odpočinout, ale abychom se dostali na svah, museli jsme jít pěšky s lyžáky i lyžemi asi 350 m, takže jsme byli unavení, než jsme přišli na svah. Měli jsme taky bodování pokojů a náš pokoj ještě s jedním vyhrál, takže jsme za to dostali čokoládu. Letošní lyžák byl skvělý a užila jsem si to tam.

Jan:

Tento rok jsem se rozhodl jet na lyžák a rozhodně toho nelituji, jelikož jsem si ho moc užil. Všechno začalo nudnou dvouhodinovou cestou autobusem. Když jsme dojeli, tak nás čekalo tahání všech věcí do kopce, přičemž se mi podařilo roztrhnout si tašku na lyžáky. Ve chvíli, kdy jsem přišel na pokoj, uviděl jsem, že na mě zbyla poslední – nejhůře umístěná postel. Za chvilku jsme šli na náš první oběd, jídlo bylo o něco lepší než v naší školní jídelně. Po obědě jsme šli lyžovat, to jsem si moc užil, ale sjezdovka byla trochu rozoraná, takže jsem i párkrát spadl. Každý večer po večeři jsme měli společenský program, při kterém jsme si sedli do jedné místnosti a hráli společenské hry. Večerka byla o půl desáté a ráno jsme vstávali v sedm, i když jsme se vzbudili někdy už v šest. Každé ráno jsme měli půl hodiny na ranní hygienu a oblečení. Po ranní hygieně jsme šli na snídani a po snídani lyžovat. Každým dnem jsem se učil lépe a lépe lyžovat a než jsem se nadál, byl poslední den. Poslední den jsme se všichni sešli na svahu a dali si závod o nejlepšího lyžaře, což jsem samozřejmě nevyhrál. Večer jsme dostali za úkol se sbalit, což mi netrvalo moc dlouho, protože na mě nevystačila žádná skříň, proto jsem vše uchovával v kufru. Když jsme se ráno probudili, museli jsme dát všechna prostěradla na hromadu a přesunout si všechny věci do společenské místnosti. Po snídani jsme šli na autobus. Po opět dlouhé a nudné cestě jsme konečně dojeli a setkali se s rodiči. Pokud to bude příští rok možné, tak určitě pojedu znovu.

Tomáš:

Tento rok jsme se školou byli na lyžařském výcviku. Byl jsem tento rok poprvé a můžu říct, že jsem se ani chvilku nenudil. Páni učitelé měli pro nás vždy nabitý program. Vařili zde dobře, lépe než ve školní jídelně. Bylo zde hezké počasí, proto jsme chodili lyžovat skoro pořád. Mrzí mě, že nás nejelo více. Jezdit ve více lidech by byla větší sranda. Chtěl bych se zde podívat ještě jednou.

Marie:

V březnu 2019 jsme jeli na lyžařský výcvik. Na lyžařský výcvik jsme jeli autobusem, cesta tam trvala 2,5 hodiny. Po příjezdu jsme si všichni vybalili a rozdělili jsme si pokoje, na pokoji jsem byla s Luckou a Luckou. Každý den jsme měli dopolední a odpolední lyžování. Ve středu jsme neměli odpolední lyžování, místo toho jsme si mohli vybrat jestli chceme jít na bowling nebo na bazén. Po dopoledním lyžování jsme měli oběd a potom jsme měli odpolední klid. Snídaně, obědy i večeře byly dobré. Na každý večer byl připravený večerní program který byl připraven vždy od jiného družstva. Hráli jsme např. partičku s učiteli… Lyžák se mi moc líbil, bylo tam hodně srandy. Lyžák jsem si moc užila. Příští rok bych chtěla jet znova.

Vojtěch:

Když  jsem jel na lyžák, nic jsem neuměl, ale pan Kramarenko mě naučil lyžovat. Bylo tam dobře. Začátky byly hrozné, ale pak, když jsem to už uměl, tak mě to začalo bavit. Jídla tam byla dobrá. Budíček byl kolem 7:00 a večerka byla asi ve 21:30. Příští rok bych jel zase.

Jan:

Letošní lyžák byl opravdu skvělý. Sjezdovka byla opravdu úžasná. Byly tam skokánky, tunely, serpentiny, ale i klasická sjezdovka. Navíc se dalo se přejíždět i na druhou sjezdovku, která byla opravdu prudká. Bylo nás sedm snowboardistů a jeden učitel. Tři snowboardisti absolutně nevěděli, jak se na snowboardu jezdí, i přesto, že bylo vyloženě řečeno, že na lyžák smí jen pokročilí snowboardisti. Ale i přes tuto malou nepříjemnost jsme si lyžák opravdu užili. Ve středu byl odpočinkový den a mohli jsme si vybrat, jestli půjdeme na bazén nebo bowling. Já jsem šel na bowling, který byl super. Ve středu večer jsme já a mí přátelé dostali chuť na pizzu. Bohužel se nedala objednat, a proto jsme si pro ni museli dojít. Poslední den byly závody, poté jsme měli volné jízdy. Letošní lyžák byl pro mě asi nejlepší.

Michael:

Lyžák byl super a já jsem si ho velmi užil. Zpočátku, když jsme přijeli, jsem byl trochu zklamaný, že bydlíme v takové boudě. Ovšem když jsme na druhý den přišli na sjezdovku, tak jsem byl ohromen a věděl jsem, že toto bude hodně povedený lyžák. Zprvu jsem měl trochu strach, že mi to nepůjde a že budu jen zdržovat, ale během pár minut jsem se rozjezdil a šlo to. Snowboardistů nás bylo jen sedm, ale byla to výhoda, protože jsme se nemuseli pak na svahu dlouho hledat a dlouho na sebe čekat. Pak ale nastaly komplikace, protože tři snowboardisté neměli ani ponětí, jak se na snowboardu jezdí. Měli jsme totiž za to, že to úplně všichni umí. Postupně jak jsme se tam zorientovali, takže jsme zjistili, že se zde nachází mnohem více sjezdovek, ze kterých se dalo volně přejíždět z jedné na druhou. Za mě toto byly ty nejlepší sjezdovky, na kterých jsem kdy v Česku byl. A příští rok tam jistě s rodiči pojedu.

Petr:

Na lyžáku bylo bezva. Moc jsem si to tam užil, protože jsem tam byl se svými kamarády Honzou, Michalem a Lukášem. První den byl hrozný, protože jsem musel nést tam a zpátky lyže a lyžáky, které byly docela dost těžké. Druhý den už jsme si to mohli nechat u sjezdovky v jedné menší boudě. Na sjezdovce jsem si to taky docela dost užil s instruktorem – panem Alexandrem Kramarenkem, který mě zase naučil už podruhé stát a jezdit na lyžích. Jídlo na hotelu mi moc nechutnalo, ale já jsem dost vybíravý, můžu ale říct, že to vždycky chtělo „sůl nad zlato“.

Martina:

Na lyžáku se mi moc líbilo. Měli jsme dobrou stravu a ubytování. Líbilo se mi hlavně lyžování, byla jsem ve skupině s panen Kramarenkem. Koupili jsme si jízdenku na lanovku a vyjeli jsme lanovkou na vysoký kopec, všichni jsme si sundali lyže a šlapali jsem ten kopec dolů. Kamarádce ujela noha a vzala mě s sebou dolů. V ten okamžik jsem si myslela, že asi umřu, ale měla jsem jen mokré věci. Ostatní dny byly v pořádku. Nejlepší den byl pátek – poslední den…

Kateřina:

Na lyžáku se mi moc líbilo, protože nám hezky vyšlo počasí, naučila jsem se lyžovat a odpočinula si od školy, učení, rodičů a všech problémů. Začala jsem se bavit s více lidmi a lépe jsme se díky lyžáku poznali. Příští rok ráda půjdu zase.