V sobotu 13. dubna 2013 se měl původně uskutečnit jiný výlet. Konkrétně jsme chtěli navštívit pozůstatek sopečného kráteru nacházející se mezi Valšovem a Lomnicí – Velký Roudný. Nicméně nakonec bylo rozhodnuto plány změnit především z důvodu obrovské sněhové pokrývky v místě samém, a jak již z názvu vyplývá, absolvovali jsme zdánlivě méně náročný pochod Raduň – Hrabyně. To pochopitelně znamenalo i pozdější odjezd. Ušetřený čas jsme strávili bloumáním po nádraží. Kromě nás tam byly i mraky jiných lidí a mimo jiné i několik skupin malých ragbistů. Jejich vedoucí měl na sobě kilt. Myslel jsem si, že mě na tu vzdálenost šálí zrak, a proto jsem popošel poněkud blíže. Ne nemýlil jsem se! Byl to opravdu kilt. Než jsem však stihl sáhnout pro foťák, zmizela skupina v davu. Škoda!

Zdaleka to však nebyla jediná příhoda.

Jako dobrodružné se jevilo už samotné cestování po Opavě. A pokud se v dohledné nebo i vzdálenější době chystáte do Opavy a hodláte pro přemisťování použít místní městskou hromadnou dopravu, nenechte si ujít tyto řádky. Jako všude jinde, i zde si musíte pořídit platnou jízdenku. Toho docílíte tak, že při nastupování do autobusu vhodíte do automatu umístěného hned vedle kabiny řidiče příslušný finanční obnos (13,- Kč). Musíte mít přesně, automat přeplatek nevydává. Pak musíte stisknout virtuální tlačítko jízdenky a z jiného otvoru vám vyjede natištěná jízdenka. Průšvih je, když si spletete otvory tak, jak se to stalo jednomu z našich spolucestujících. Začal vhazovat mince do otvoru určeného pro vydávání jízdenek, čímž automat zcela zablokoval. Komentář řidiče bych na tomto místě raději nepublikoval.

Samotné putování se již obešlo bez větších obtíží a komplikací, nebudu-li počítat místy rozbahněný terén, místy sněhové návěje, které dosud – chráněny stínem lesa – nestačily roztát.

Na krátkou chvíli jsme se zastavili u zámku v Raduni, i když dovnitř jsme nešli. Takovéto jednání se do jisté míry dá nazvat kulturním barbarstvím, omluvou pro nás však může být skutečnost, že nás čekala vskutku dlouhá a náročná túra – ne snad převýšením (nebylo nijak dramatické), jako spíše délkou trasy a turistickým podkladem (většinou jsme šli po vyasfaltovaných cestách, což – jak jistě každý průměrný turista uzná – je obrovský nápor na nohy).

Cestou jsme se zastavili i u Charlotina dubu – památného stromu, který (kdyby uměl mluvit) by jistě vydal i svědectví o porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Podle i dnes zřetelného štítku byl totiž onen doubek vysazen roku 1619.

S velkým sebezapřením jsme dopajdali do Hrabyně, odkud jsme se autobusem přesunuli do Ostravy a domů.

Fotografie si můžete prohlédnout TADY.

Mgr. Dan Fešárek