Kdyby se Cherry v době jejího štěněčího věku někdo zeptal, čím by chtěla v životě být, jistojistě by skálopevně prohlásila, že „canisterapeutem“. Nechat se ňuhňat, hladit a nekonečně hýčkat lidskýma rukama, nechat si bořit do kožichu scvrklé seniorské dlaně nebo dětské obličeje, to je poslání jejího psího života.

A tak jedno páteční dopoledne patřilo vzájemné radosti dětí a psice. Cherry nebyla ve škole poprvé. Moc dobře ví, že při výuce nesmí vyrušovat, proto ležela vzorně pod katedrou. O přestávce pak přijala vděčně dětskou společnost.

Snad nejvíce se na Cherry těšil náš ukrajinský žák Zachar.

Prohlédněte si fotografie.

Mgr. Eva Panáčová