Cestovatelský deník
Polsko – 25. – 29. 9. 2013
Den první
V rámci mezinárodního projektu Comenius „Voda – všechno plyne“ nás (pana učitele Jiřího Andryse a paní učitelky Zuzanu Kramarenkovou a Lenku Jeřábkovou) čekala dlouhá cesta Ostrava – Poznaň. Kolega Jiří, jehož řidičským schopnostem jsme plně důvěřovaly, nás dovezl po kvalitní dálnici a pomalých cestách bezpečně do cíle – do hotelu Novotel v centru města. Po počátečním oťukávání funkcí hotelové karty (Bez ní se nejen nedostaneme do pokoje, ale ani si nerozsvítíme nebo nepojedeme výtahem.) jsme večeřeli ve stylové restauraci na starobylém náměstí. Přímo pod „kozlíky“, kteří jsou symbolem města a kterého si polští zástupci vybrali jako svého maskota. (Nás tradičně provázel dřevěný koník, Walesany dráček, Bretaňce krab, Němky trpaslík a Španělky oslík.) Večerní program byl ve znamení představování a poznávání se.
Den druhý
Očekával nás náročný program. Partnerská škola se nenacházela přímo v Poznani, ale v malé obci Rogalin vzdálené asi 20 km, proto jsme každodenně absolvovali přejezdy mikrobusem.
„Zespół Szkół Rogalin“ je malá několikatřídní škola, do které chodí žáci ze spádové oblasti čtyř obcí. Součástí školy je i poslední ročník školy mateřské (děti 5 – 6 let), který je zde povinný. Malé děti se v něm učí základním dovednostem – držet správně tužku, počítat na prstech, několik slovíček anglicky, zpívají, hrají si a pochopitelně se učí kázni. Základní škola má 6 postupných ročníků, ve kterých se děti učí stejným dovednostem a znalostem jako u nás. Poslední součástí školy je i „gimnazjum“ tři ročníky odpovídající naší 7. – 9. třídě. (Prozatím zde mají otevřený první ročník.) Žáci používají podobné učebnice, mají stejné lavice, vybavení tříd, jen moderní techniky (počítačů, interaktivních tabulí) najdeme u nás poněkud víc. Mají krásné venkovní hřiště s umělým povrchem, ale jako tělocvičnu využívají jen upravenou větší třídu. (Volejbalový míč byl věčně ve stropě.) Nejvíce nás zaujal nízký počet žáků ve třídách 14 – 16. Žáci nemají šatny, jen věšáčky na chodbě, nemají školní jídelnu, jídlo jim dováží cateringová firma a pak se dle potřeby ohřívá. Chodby zdobí nástěnky, momentálně věnované jednotlivým zemím zúčastněným v projektu. Mezi symboly naší země byla zařazena pochopitelně Praha, lázně Karlovy Vary, Teplické skály, Václav Havel, režisér Miloš Forman, český knedlík a Krteček. (Nejmenší děti se divily, že je naším maskotem koník. Příště bereme i Krtka.) Žáci jsou stejní jako ti naši – někteří zakřiknutí, nesmělí („Já to neumím říct anglicky…“) jiní komunikativní, milí, ale i zlobivci se našli.
Návštěva obce pokračovala prohlídkou hrobky zdejší honorace – diplomatického rodu Raczinských a chlouby obce – právě rekonstruovaného zámku a přilehlého parkového areálu. Je z něj krásný pohled na koryto řeky Warty a nachází se v něm dendrologicky ceněné staleté duby. Ty nejstarší mají symbolické názvy Lech, Čech a Rus. (Nás moc nepotěšilo, že velký Čech usychá. Že by historická paralela? Naštěstí před ním vyrůstá nový strom a za ním se košatí lípa.)
Odpoledne jsme se s velmi milou a zaujatou průvodkyní prošli historickým centrem Poznaně, která je půlmilionovým městem s velmi bohatou historií (takové větší Brno nebo Olomouc). Hojně jsme si procvičili angličtinu a svalstvo dolních končetin. (Dnešní program vydal na řádný turistický výlet.) Krásný den završil „bonbonek“ v podobě bowlingového klání. Rozhodně jsme Českou republiku nezahanbili.
Den třetí
Veledůležitý den – práce na projektu. Hodnotili jsme vypracované úkoly – „vodní“ booklety a prezentaci, sestavovali termínovku videokonferencí mezi jednotlivými účastníky a plán příštích návštěv. Protože je celý projekt o vodě, vypravili jsme se do místní vodárenské společnosti Aquanet. Mě osobně nejvíce zaujala biologická kontrola vody, kterou provádějí škeble velmi citlivé na jakékoliv drobné znečištění, které jsou napojené na snímače. I Aquanet má svého maskota – bobra.
Večer jsme utužovali družbu mezi zeměmi, tančilo se a zpívalo. (Toto setkání dokázalo, že „Svět je malý.“ /minimálně Evropa/, protože polská paní učitelka Kasia zná velmi dobře Rožnov pod Radhoštěm, rodiště kolegy Andryse, kam se svým manželem pravidelně jezdí.)
Den čtvrtý
Na svátek svatého Václava nám kolegové naplánovali prohlídku zámeckého muzea v Kórniku s krásným podzimně zbarveným anglickým parkem a prohlídku centra další partnerské obce Mosiny.
Odpoledne jsme byli hosty zahradní slavnosti u rogalinské školy. Započala krátkým kulturním programem věnovaným vodě, seznámili jsme se s místním záchranářským oddílem i se španělským učitelem hry na kytaru. Aktivně jsme se zapojili do jazykové soutěže – tvorby přesmyček. (Přece jen máme jen minimální jazykovou bariéru, takže jsme s místními učiteli mluvili česko-polsky. Náš výtvor bude navěky uchován ve školní kronice.) Místní děti jezdily na nafukovací maxiklouzačce, opékaly párky, střílely z luku, hrály hry, losovaly tombolu, nabíraly energii z cukrové vaty a domácích dortíků … prostě se dobře bavily.
Podvečerní program v Poznani nás nadchl. Knihovna zdejší Univerzity Adama Mickiewicze ukrývá ve speciálním oddělení literární skvosty. A tak jsme si mohli prohlédnout trezorové knihy vytištěné před půl tisíciletím, řadu originálů Komenského spisů, knihy obsahující staré glosy (poznámky čtenářů na okraji textu) a jiné rarity. (Samotnou raritou byl i místí knihovník, který svým zaujetím pro věc strhl i ostatní. Navíc se příznačně jmenoval Poznaňský.) Krásný pobyt jsme uzavřeli slavnostní večeří v Bamberské zahradě.
Den pátý
Šťastný návrat domů.
Mgr. Lenka Jeřábková
Fotografie z mezinárodní mobility do Polska si můžete prohlédnout TADY.
