Když se něco děje potřetí, dá se nejspíš mluvit o tradici… Před týdnem, v pátek 5. dubna 2013, tedy u nás odstartovala už tradiční Noc s Andersenem. Na naší škole třetí, jinak má tento mezinárodní projekt podporující dětské čtenářství za sebou úctyhodných 13 ročníků. Pro milovníky statistik přidávám několik dalších čísel: Pohádkovou noc letos vyhlásilo 1298 knihoven, škol, domů dětí a dalších zařízení, na vlastní oči, uši, žaludky i těla ji strávilo 59 073 dětí, spolu s nimi přes 18 526 dospělých, kteří chystali a zajišťovali nápadité pořady, což činí celkem 77 599 spočtených účastníků akce k podpoře čtení.
Letos si andersenovští spáči připomněli ilustrátorku Helenu Zmatlíkovou, jejíž obrázky nás provázejí od nejútlejšího dětství. Už v průběhu měsíce března nanosili do školy spoustu knížek, a tak jsme si krásné ilustrace mohli prohlížet nejen na počítači, ale i ve skutečnosti. Snad každému se při vyslovení jména Heleny Zmatlíkové vybaví alespoň jedna knížka, kterou svými půvabnými obrázky tato autorka doprovázela. Děti z Bullerbynu (přiznám se, na filmovou adaptaci tohoto příběhu jsem se vydržela dívat přesně deset minut, protože – slovy mého desetiletého syna – ty děti vypadají úplně jinak, než v knížce), Honzíkova cesta, Z deníku kocoura Modroočka, Pinochiova dobrodružství… a mnoho dalších. Těžko vyjmenovat všech více než 250 knížek.
Poté, co jsme potrápili mozkové buňky sledováním prezentace, čtením a posloucháním pohádek či luštěním a řešením testíků a kvízů, jsme zaměstnali i naše ruce. Paní Zmatlíková a její ilustrace nás inspirovaly i tady, a tak se vyráběla loutka kočičky, stavěl Bullerbyn či konstruovalo letadélko Káně.
Po pilné práci nastal čas pro zábavu. Zastáváme názor, že co funguje, do toho se nešťourá, tudíž následovala všemi dětmi oblíbená polštářová bitva v tělocvičně a závěrečný zlatý puntík celého večera – stezka odvahy potemnělými školními chodbami. Tentokrát výrazně delší než minule a navíc zpestřená pokladem v podobě svíticích náramků. Jako obvykle svou nebojácnost nejdříve dokazovali nejmladší účastníci, zatímco ti starší si čas, než na ně dojde řada, krátili luštěním křížovek, skládáním puzzlí a dalšími aktivitami.
A potom už ruch andersenovské noci začal pomalu utichat. Děti postupně zalézaly do spacáků, ještě chvíli si šeptem sdělovaly dojmy a pak už se poslední pohádkou nechaly ukolébat k spánku.
Sobotní ráno vždy už postrádá ono zvláštní tajemno předešlé noci. Probouzení, vstávání, snídání, balení.
Ještě jsme ověsili strom Pohádkovník svými kreslenými přáními…
…a začali se těšit na Noc s Andersenem 2014 :-).
Mgr. Vlasta Koppová
Fotografie najdete TADY.
