Počátkem října 2012 – tuším, že to bylo devátého dne v měsíci – se třídy 8. A a 9. A zúčastnily autorského čtení spisovatelky Evy Tvrdé v kostele Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu.  Autorské čtení bylo spojeno s následnou besedou, v níž zaznělo i několik velmi zajímavých dotazů, ale o tom psát nechci.

Zaujala mě povídka, v níž svádějí souboj dobro a zlo, přičemž dobro symbolizuje strážný anděl a zlo GPS-ka. Možná by tato povídka v mé mysli někam hluboko zapadla, nebýt události, které jsem byl účastníkem a hlavním „hrdinou“ a jediným „hrdinou“ asi o týden později. Pohyboval jsem se v oblasti Nového Jičína, měl celé odpoledne čas, neboť jsem na někoho čekal, a nechtělo se mi ho zbůhdarma utrácet trmácením se po městě nebo po obchodech.

Rozhodl jsem se, že zkusím zajet někam na houby. Jsem vášnivý houbař, proto od nápadu k realizaci neuplynulo ani pár vteřin. Jedno rozhlédnutí kolem dokola mě ujistilo, že lesů je všude dost, tak jaképak copak!? Nasedl jsem do auta a vyrazil. Jenže ouha! Ať jsem jezdil, kudy jezdil, neustále jsem se pohyboval mezi paneláky nebo rodinnými domky. Lesů všude dost, ale jak se k nim dostat?

A tu jsem si vzpomněl na povídku o strážném andělu. „Zlá“ GPS-ka navigovala hlavního „záletného“ hrdinu, který si jel užívat na nějakou horskou chatu, na stále horší a horší cesty. A hlavní hrdina, který slepě důvěřoval GPS-ce jel a jel podle instrukcí, přičemž se vůbec nesoustředil na cestu – má přece GPS-ku – a myšlenky se mu toulaly bůhví kde.

Rozhodl jsem se, že to taky zkusím. Odbočil jsem na první horší cestu, která se mi nabídla, z ní pak na ještě horší a už se mi ústa roztáhla od ucha k uchu. Les! Všude, kam oko dohlédlo, les! Slavil jsem úspěch. Nejen tím, že jsem našel les, ale především plným košem hřibů.

A to si pište, že jsem se tam v následujících týdnech ještě několikrát vrátil!

Mgr. Dan Fešárek