I v tomto školním roce probíhají výlety turistického kroužku. Na přelomu října a listopadu 2011 se v horizontu 14 dnů uskutečnily 2 podobné turistické výpravy. Obě měly maličko jiný začátek, ale naprosto stejný konec.
První se uskutečnila v sobotu 22. 10. 2011 ve Vidnavě, druhá o 14 dní později v Žulové. V rámci obou jsme museli překonat „vražedný“ výškový rozdíl několika set metrů na velmi krátkém úseku a obě jsme zakončili v lázních Jeseníku. Při té první jsme měli poněkud divoký začátek. Po zakoupení železniční jízdenky jsme se místo k vlaku přesunuli k autobusu, který nás převezl do Opavy, neboť na železniční trati mezi Ostravou a Opavou se několik dní předtím vylil na trať a přilehlé okolí olej z projíždějící vlakové soupravy, a doprava tak musela být po dobu několika dnů až jednoho týdne zajištěna autobusy v důsledku probíhajících sanačních prací.
Při té druhé jsme zažili horkou chvilku hned ve vlaku, kdy průvodčí kontrolovala to, co já před zakoupením jízdenek opomněl – zda děti mezi 10. a 14. rokem mají jakýkoli oficiální průkaz s fotografií na důkaz toho, že jsou ještě dětmi. Jak se ukázalo, tři z nich nic takového neměli a podle regulí ČD to znamená, že na ně nemohlo být nahlíženo jako na děti. Naštěstí byla průvodčí rozumná a vypsala nám pro tyto tři „recidivisty“ druhou poloviční jízdenku, neboť pochopila, že půl a půl je celá.
Naštěstí to byly jediné nesnáze obou výprav.
Na každé naší výpravě se snažíme navštívit turistické atraktivity a zajímavosti a nejinak tomu bylo i tentokrát. Po cestě z Vidnavy do Černé vody a následně do Jeseníku jsme nemohli minout geomorfologický skalní útvar Venušiny misky, jež se vyloupl z jednotvárné zalesněné krajiny jako pohádkový domeček. Pravda, prohlídka těchto skalních útvarů nebyla právě bezpečná, ale pohledy z ní toto nebezpečí do sytosti vynahradily.
Po odchodu z Venušiných misek vedla naše cesta kolem již vypuštěných rybníků do Černé Vody – vesnice, jež byla posledním snadno dosažitelným místem na naší cestě. Pak nás v úseku 4 km čekal výškový rozdíl 700 metrů, což v podstatě znamená, že každé 3 kroky jsme stoupli o 1 metr výše. Je až neuvěřitelné, že všichni dosáhli vrcholového bodu a zároveň bodu zlomového – Riperova kamene – bez úhony. Pak už nás čekal jen sestup do lázní Jeseník a cesta na vlak.
Účastníky výpravy byli tito učitelé a žáci: Mgr. Dan Fešárek, Mgr. Jiří Andrys, Filip Hrušovský, Vašek Celta, René Sikora, Míša Šivecová, Nicol Biernatová, Míša Redzinová, Nikola Babiczová a Maruška Zouvalová.
Většina těchto účastníků tvořila i páteř druhé výpravy, chyběli v ní jen Nikola Biernatová, Míša Redzinová a René Sikora, naopak se k nám nově přidali Petr Doležílek, Radek Růžička a David Dalekorej.
Atrakcí druhé výpravy byly tzv. Nýznerovské vodopády. I přesto, že srážkové úhrny nejsou v posledních týdnech příliš bohaté, nás čekal impozantní pohled. A představili jsme si, jaká to musí být síla například na jaře v době tání sněhu.
Nepříjemností této výpravy byla skutečnost, že trasa vedla až na drobné výjimky téměř výlučně po asfaltových silnicích, což se značně projevilo na únavě používaného materiálu – našich nohou.
K oběma výpravám existuje bohatá obrazová reportáž, kterou vřele doporučuji Vaší pozornosti.
Mgr. Dan Fešárek
Fotogalerii z Vidnavy najdete TADY.
Fotogalerii z Žulové najdete TADY.
