Následující informace zpracovala Mgr. Petra Kalousková.
Specifické vývojové poruchy učení (dále jen SPU) bývají definovány jako neschopnost naučit se číst, psát a počítat pomocí běžných výukových metod za průměrné inteligence a přiměřené sociokulturní příležitosti. Tyto poruchy nazýváme vývojovými z toho důvodu, že se objevují jako vývojově podmíněný projev. Objevují se většinou v mladším školním věku a mohou provázet člověka až do dospělosti.
V současnosti se děti s touto problematikou také označují jako žáci se specifickými výukovými potřebami, což jejich problematiku vystihuje lépe, protože reedukace poruch spočívá především v použití jiných výukových a pracovních metod.
SPU patří k nejrozšířenějším dětským potížím, vyskytují se u 5-20 % dětské populace. Mezi dětmi s poruchami učení a chování je přibližně 90 % chlapců.
Základní podmínkou je doporučující vyjádření pedagogicko-psychologické poradny (nutnost vřazení dítěte do spec. třídy s jednoznačně vyznačeným datem platnosti doporučení). Doporučení pedagogicko-psychologické poradny musí zákonný zástupce žáka vyzvednout osobně a předat škole (PPP zprávu o výsledku vyšetření žáka škole nezasílá). Škola spolupracuje s Pedagogicko-psychologickou poradnou v Ostravě-Zábřehu, kpt. Vajdy 1. Třídy jsou určeny pro děti se specifickými poruchami učení (dyslexie, dysortografie, dyskalkulie…), ne pro žáky s poruchami chování. Nutnost spolupráce rodičů s poradnou i školou (vřazení do specializované třídy neznamená automatické řešení výukových problémů). Vždy musí probíhat pravidelná domácí příprava dle pokynů učitelů.
Žák může být na vysvědčení hodnocen slovně – vždy na základě písemné žádosti zákonného zástupce (příslušný formulář obdrží žák vždy před ukončením pololetí). Pokud v příslušném ročníku není otevřená specializovaná třída nebo je její kapacita naplněna, je žák zařazen do tzv. reedukační péče podle pokynů pedagogicko-psychologické poradny. Tyto hodiny vede odborně proškolený pedagog mimo vyučování podle individuálního plánu reedukace. I zde je nezbytná spolupráce rodiny se školou!
Slovo dyslexie pochází z řečtiny a doslovně znamená „potíže se čtením“. Děti s dyslexií se nejsou schopny naučit číst běžnými výukovými metodami.
Porucha vzniká většinou na podkladě poruchy zrakové percepce, kdy je porušeno zrakové vnímání, velmi často zrakové rozlišování např. stranově obrácených tvarů a detailů, rozlišování figury a pozadí, vnímání barev. Bývá přítomna porucha pravolevé a prostorové orientace.
Projevuje se obtížemi ve čtení, kdy je porušeno čtení jako vlastní akt: je buď pomalé, namáhavé, neplynulé, s menším výskytem chyb (tzv. pravohemisférové čtení) nebo naopak rychlé, překotné, se zvýšenou chybovostí (tzv. levohemisférové čtení). Dítě má problémy s intonací a melodií věty, nesprávně používá i dech. Žáci často opakují začátky slov, neudrží pozornost na jednom řádku, přeskakují řádky a hůře se orientují v textu. Při čtení se objevují typické specifické chyby:
Problémy se objevují i v reprodukci čteného textu. Dítě si buď vůbec nepamatuje, co četlo, reprodukuje nesprávně, protože se příliš soustředilo na výkon čtení jako takový, nebo je reprodukce chudá, útržkovitá. Některé děti jsou schopny text reprodukovat pouze za pomoci návodných otázek.
Tyto obtíže mohou vznikat také pokud dítě používá nesprávnou techniku čtení, tzv. dvojí čtení, kdy si přečte slovo napřed potichu pro sebe a teprve pak jej přečte nahlas.
U dyslektických dětí tedy dochází k disproporci mezi úrovní jejich obecných schopností, která je vyšší než jejich úroveň čtení. Tito žáci mají tedy obtíže všude tam, kde jsou závislí na výkonu čtení – zcela jistě ve výuce cizích jazyků, v naukových předmětech, ale i v matematice, zvláště při řešení slovních úloh. Problémy se při přetrvávající poruše většinou prohlubují na 2. stupni ZŠ, kde je práce s textem základem ve výuce většiny předmětů, a kde je potřeba získávat další informace samostatným studiem z učebnic a další literatury.
Vzniká většinou na podkladě poruchy sluchové percepce, kdy je porušeno sluchové vnímání, často zejména sluchové rozlišování. Jedná se o rozlišování zvuků, výšky, hloubky a délky tónů, jednotlivých hlásek, slabik a slov. Bývá porušena schopnost sluchové analýzy a syntézy, sluchové orientace a sluchová paměĹĄ. Objevuje se i porucha koncentrace pozornosti.
Porucha se projeví zejména při psaní diktátu, kde se vyskytují specifické chyby:
Na množství specifických chyb se podílí i snížený jazykový cit u těchto dětí. Při ústním ověřování znalostí dosahují však podstatně lepších výsledků, protože pravidla pravopisu se dokáží naučit. Některé problémy plynou i z pomalého osobnostního tempa, pomalého tempa psaní nebo přílišného soustředění se na výkon psaní jako takový, takže děti pak nestihnou zdůvodnit pravopis během psaní a ani při kontrole napsaného.
Jejím podkladem bývá nejčastěji porucha motoriky, zvláště jemné, ale někdy i v kombinaci s hrubou. Dále se zde vyskytují poruchy motorické koordinace a senzomotorické obtíže. Obtíže vznikají i při problémech v lateralizaci (při nevyhraněné nebo zkřížené lateralitě, při přecvičeném praváctví či leváctví). Držení psací potřeby bývá rovněž neuvolněné, křečovité. Výsledkem je snížená kvalita písemného projevu, písmo je neuspořádané, až nečitelné, vlastní akt psaní těžkopádný, pomalý, neobratný. Dítě má problém s navazováním jednotlivých písmen, s udržením písma na řádku a s udržením správného sklonu.
Příznaky dyskalkulie jsou velice pestré. Žáci mívají narušenu matematickou schopnost manipulace s předměty konkrétními či nakreslenými a jejich přiřazování k symbolu čísla, bývá postižena i schopnost řadit předměty podle velikosti nebo rozpoznávat vztahy v dimenzi více – méně. Objevují se poruchy v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi, v chápání čísla jako pojmu apod. Grafická dyskalkulie se pak projevuje narušenou schopností psát numerické znaky, žáci se neumí vyrovnat s příslušným grafickým prostorem, mívají problémy v geometrii. Při operacionální dyskalkulii žáci nezvládají provádění matematických operací, zaměňují jednotlivé operace.
