Měla jsem možnost navštívit první stupeň základní školy na Novém Zélandu v malém městě  Taumaranui, které je specifické svou převahou obyvatel maorského původu. Maorové jsou původní obyvatelé Nového Zélandu nebo-li jak sami tuto zemi nazývají Aotearoa – Země dlouhého bílého oblaku. Tito obyvatelé mají svou specifickou kulturu a zvyky.

Ovšem v 18. století začali na Nový Zéland přicházet Evropané a maorská kultura začala postupně upadat, stejně tak nastal také demografický úpadek. Koncem 19. století se jejich populace začala opět rozvíjet, takže v dnešní době jsou na Novém Zélandu oblasti, kde se vyskytuje převážně maorské obyvatelstvo. Měla jsem možnost navštívit školu v jedné z těchto oblastí. Vydala jsem se tam společně se svou kamarádkou Wendy z USA. Poté, co nás oficiálně dle maorské tradice přivítali do školy, jsme se jen usmívaly jejich přátelské povaze. Strávily jsme ve škole celý den, kdy jsme chodily po třídách a poctivě odpovídaly na všechny všetečné otázky, zapojovaly se do výuky, pomáhaly a nakonec nadšeně sledovaly tradiční maroský bojový tanec “haka” v podání desetiletých žáků, kteří se s námi nechtěli rozloučit a pokračovali ve zpívání tradičních maorských písní.

Největší zajímavostí pro mě bylo vidět žáky chodit boso nebo v ponožkách. Dle staré maorské tradice je škola a vzdělání posvátné, a proto chodí žáci ve třídě bez bot. Ve škole nejsou šatny, bundy a jiné svršky žáci nechávají na věšáku před třídou společně s botami. Žáci nosí školní uniformy, ve třídě jich je okolo osmnácti. Je-li počet vyšší, zvyšuje se také počet učitelů, případně je ve třídě přítomen asistent učitele. V jedné třídě jsme absolvovali spojení výuky druhé a třetí třídy, kdy byli žáci rozděleni do skupin a každá měla jiný úkol a jiný předmět. Jedna skupina se učila matematiku, druhá anglický jazyk, třetí čtení a další tři měly výtvarnou výchovu. K tomu všemu jim hrálo nahlas rádio a přes zdánlivý chaos děti bez problémů pracovaly. Ve vyšších ročnících jsme odpovídali zejména na dotazy ohledně našich zemí, zvyků, přírody a v neposlední řadě školy a školních prázdnin.

Díky jejich přátelské povaze jsem oslovila tuto školu, zda-li by si rádi dopisovali s našimi žáky. A dostala jsem kladnou odpověď. Od března 2013 si v rámci výuky anglického jazyka vedené Mgr. Silvií Pidrovou budou dopisovat žáci pátého ročníku naší školy se žáky z Nového Zélandu. Cílem by mělo být zdokonalení psaného projevu, rozvoj komunikace, procvičování frází běžné komunikace a rozšíření kulturních a jazykových znalostí. Vše bude probíhat v rámci běžných vyučovacích hodin, kdy budou žáci ve skupinách vypracovávat odpovědi na dotazy svých kamarádů z jižní polokoule a naopak.

Už teď jsme zvědaví, co vše se dozvíme.

Mgr. Martina Tomaníková

Fotografie ze školy na Novém Zélandu najdete také TADY.